Lyže – závod Stříbrná stopa – 15,6km klas.@1:14:17 (162, mx.173)    VÝSLEDKY

Běh 9km@42:52 (147, mx.158)  – 4:46/km

Přesně po roce zase na běžkách… S Martinou a Michalem jsme – stejně, jako vloni, vyrazili na Stříbrnou, poprat se se zdejším lyžařským závodem. Počasí parádní, Martiny nálada podežřele dobrá, čímž nás teda docela deptala…

Na Stříbrnou jsme dorazili hodně brzo, takže jme se s Michalem pustili do pořádný mázy. Zatím, co Michal z báglu vytáhl klistr tajemného složení a pustil se do nanášení, já prohlížel zbytky modrýho na skluznici, co tam z loňska zbyly.. :) . Protože jsem sklerotik a byl přesvědčenej, že vloni mi to podkluzovalo celej závod, se zbytky jsem nic nedělal… Pro jistotu si od Michala i ten klistr půjčil, vrstvu nanesl…naní pak další tři modrýho…a bylo hotovo. (Až doma jsem se pak dočetl, že ten klouzavej ročník, kdy i po rovině jsem musel šlapat stromeček, páč odrazit se nedalo, byl už předloni – vloni naopak i z kopce soupaž, abych nestál na místě).  

Letos to tedy vypadalo nějak podobně. Už na vleku, cestou na kopec, jsem se nemohl odtrhnout od země. Nahoře pak půlhodinová opalovačka, čajíček…rozjíždění žádný – šetřit síly jsem musel. Ještě před startem jsem zaslechl rozhovor nejspíš dědy a vnuka, jak “dneska máš namazáno na pohodu, né na závod….” A to bylo přesně ono. Vzal jsem si tuhle hlášku hned za svou, na startu se postavil téměř do poslední řady, abych rychlíkům nepřekážel. Přede mnou Kája Rambousek, před ním pak Michal a Martina.

Hned po startu se ukázalo, jakej to byl geniální nápad… Pár metrů a oba dva se váleli na zemi po hromadný kolizi. S Rambičem jsme pádu efektně vyhnuli (vůbec jsem se padavkám nesmál :-D ) a už jsem mohl dupat.

V prvním kole jsem hlavně chtěl předjet co nejvíc borců…a pár jsem jich skutečně dal. Dařilo se do kopců, kterých naštěstí pár bylo – měl jsem pocit, že na lyžích mám namontovaný hřeby.. :) Z kopců už to bylo o poznání horší…a hlavně s Pavlem Berkou to vypadalo na zajímavej souboj – on dolů, ja nahoru.

Ve druhým kole jsem koukal, že náskok na, již před startem vyhlášený, soupeře trochu narůstá, takže jsem měl radost. Přede mnou totiž všichni moc daleko, tak i v těch výjezdech jsem – narozdíl od prvního kola – mohl trochu zvolnit a jel si tu pohodu…  A fakt mě to dneska bavilo – teplo, sluníčko, i jsem byl rád, jak to z těch kopců moc nejede – alespoň nemusim brzdit…a najednou “prásk” a už jsem se válel. Lyže se ve sjezdu zasekla v nějaký bludný stopě a já skončil držkou ve sněhu. Rychle tedy hop na nohy, hlavně, aby mě nikdo neviděl…a šlapu dál. Ani po pádu mě naštěstí nikdo nedojel, v nájezdu do třetího kola jsem dal pauzu, trochu čajíčku a dva loky slivovice na cestu…a posilněnej jsem makal dál.

Ve třetím 4km okruhu nic zajímavýho a už tu byla sjezdovka a následná dlouhá rovinka do cíle. Dobře jsem si pamatoval, jak vloni jsem při závěrečným sjezdu dělal kotoul s lyžema na nohou a skončil tak můj souboj o třetí místo (dneska jsem dobojoval už na startu – nějak moc borců přijelo :( ). Sjezd jsem sice zmákl bez újmy, prej ale aby mi to nebylo líto, plácl jsem s sebou v tý úplně poslední zatáčce. Z ničeho nic tam skončila stopa, přechod jsem neustál, a tak ještě jedno osvěžení ksichtu ve sněhu. Pak už jen dlouhá rovinka do cíle s fakt hnusnou stopou, kde jsem trpěl jak pes, až mě Berkys skoro dojel.

9. místo jsem nakonec uhájil, chvilku po mně v cíli i Michal (kterýmu jeho parádní kategorii “nad 90kg” pořadatelé změnili na “nad 90kg a 45let”, takže měl smůlu). Kousek za ním Martina – vítězka žen, takže i bedna byla.

Odpoledne ještě na otočku do práce a bylo vysportováno..

Zanechej komentář