…zkrátka dlouhá pauza.

Po najkovym běhu jsem cítil, že kotník neni vůbec dobrej, nic jsem ale nevzdával. V plánu 1/2M v Ústí (18.9.), kde jsem si věřil na čas okolo 1:13.
6.9. + 7.9. hodka na kole,  8.9. 7,5km klus do práce a z práce (4:20/km), do konce týdne ještě párkrát na bajku no a přišel poslední týden před závodem. V úterý (13.9.) jsem dal svižnější desítku po cyklostezce (3:32/km – ØTF 166), ve středu pak na dráze 4x3000m, lehce vystupňovaně s pauzou 3min.  Časy: 10:10 (3:27-3:23-3:20); 10:07 (3:24-3:23-3:19);  10:09 (3:27-3:24-3:18);  10:09 (3:25-3:27-3:17) – to nevypadalo vůbec zle. Vše se posralo a zlomilo až v sobotu před závodem. Po dvou dnech nicnedělání jsem se v poledne vydal trochu rozběhat a prošťouchnout nohy. Lehká desítka v plánu (4:00/km), od 6.km ale bolest šílená, na 7.km stop, konec…a bylo hotovo. Tři kiláky jsem téměř se slzami v očích pěšky pajdal domu, tam hned volal Jardovi, jestli nepojede místo mne. Věděl jsem, že sezona, která ještě ani nezačala, tímto pro mne skončila…

Běžecký boty jsem na dlouho hodil do kouta a nechtěl je ani vidět. Až v neděli 2.10. mě ráno Míra vytáhl z hospody, že si prej mám zaběhnout kros v Jáchymově. Bylo hezky, já nalitej jak dělo…tak proč ne.  Vyběhl jsem vyloženě turisticky, to znamená 5.  od zadu, spolu s Michalem Havlíčkem a Manfredem… Po asi 300m mě ale rum v hlavě (Plznička nebyla, takže colou noc jsem frčel na tuzemáku s Colou, no…málo jich nebylo) celkem nakopl…a chtěl jsem přeci jen jít trochu dopředu. V dlouhým seběhu jsem trochu natáhl krok…a letěl jak splašenej. Až tak, že si Slávek myslel, že ho předjíždí nějakej cyklista, když jsem ho míjel. Po terénním seběhu 1,5km dlouhej úsek po silnici, kde jsem se celkem slušně přibližoval vedoucí skupince. Odhadoval jsem to na 100m a byl celkem naštvanej za ten vypuštěnej začátek. To jsem ale být nemusel.. Přede mnou totiž humáčnej výběh, ve kterym se rum z hlavy přesunul do nohou..a to byl konec. Nějakým způsobem jsem to tedy vysápal…přežil i následující úsek v terénu, v cíli nakonec 4. za 27:33 (Pavel 26:14, J. Coufal 26:39, M. Kožák 26:41) a dobře mi tedy ani trochu nebylo…

 

 

 

 

 

Protože kotník byl po Jáchymově celkem OK, zkusil jsem se ještě proběhnout v pondělí – pořád jsem doufal, že ten maraton v Amstru nějak odklušu. 12,5km po 4:15/km s výsledkem bída. Šmejd bolí furt stejně, takže bye bye maratone…

Do Amstru (14.10. – 17.10.) jsem podle plánu odletěl… Spolu s Martinou, Michalem, Mírou, Slávkem a Vláďou. Bez závodních hadrů, jen s foťákem a spoustou žrádla.. Ubytování téměř v centru jsem vybral luxusní (i když celkem mastný), pívo tam maj drahý, tráva voní z každýho okna, holky nic moc a všude blázniví cyklisti, že i po chodníku jsem se bál chodit. Víc si toho moc nepamatuju, páč po závodě jsem se tak zdunil, že do bytu jsem trefil až na cca 5. pokus a až v poslední době se mi daří odbourat některé z návyků, které na mě tento výlet zanechal. Např. spát v kuchyni pod polštářem jsem přestal během Vánoc, s ledničkou si ale povídám doteď…
Píšu po závodě…protože nakonec jsem přeci jen běžel. Nejprve v sobotu ráno se Slávkem “lehký” rozběhání. 4km na olympijskej stadion, 4km zpět, tempo zhruba 5min/km…a já myslel, že umřu. Kefa se mi motala, nohy country, tělo na pokraji kolapsu…zkrátka hustý. Odpoledne jsme se na staďák vydali znova – vyzvednout čísla, tríča apod., tentokrát na bicyklu, který jsme si na pár hodin půjčili a přidali se tak k tomu stádu bláznivých kolařů. Cestou jsem vymejšlel koniny – i když jsem měl na neděli v plánu jen stát někde u trati a fotit, což takhle nakonec vyběhnout (přihlášenej jsem stále byl), první dva kiláky napálit s bubákama abych byl v telce a nakonec dopajdat poslední, páč těm se vždycky nejvíc tleská…
Všechno ale nakonec  dopadlo jinak. S Mírou jsme čísla měli za chvilku vyzvednutý, ale protože Slávek neumí předbíhat ve frontě (asi mu chybí trénink z Kauflandu), měl jsem čas se tam ještě trochu porozhlídnout. No a co nevidím – stánek s nápisem “změna registrací zde”. Váhavým krokem jsem se k němu vydal a svou lámavou angličtinou začal týpkovy vysvětlovat, že jsem injured a jestli by mě teda jako nepřehlásil na osmičku. OK, no problem…sebral mi krásný číslo i se jménem do prvního sektoru, dostal jsem nějaký upe šílený hausnumero, ale s červenym okrajem, který se mi parádně hodilo k tríču a botám. Není totiž důležitý jak člověk běží, ale jak při tom vypadá, žejo…?! Po expu (kde toho narozdíl od Berlína moc neměli) jsme tedy ještě dali cykloprojížďku po Amstru a druhej den se šlo na věc.
Martina, Michal a Vláďa jsou asi mastňáci, páč na start jeli tágem…já s Mírou a se Slávkem hezky po svých. Maratonci startovali v 9:30, tak jsem sedl na tribunu, udělal pár fotek, pak ještě sledoval dlouhýho hada běžců při výbehu ze staďáku no a v 10 jsem, i když šajnilo sluníčko tak pěkně zmrzlej, už stál spolu s dalšími 3500 běžci na startu já. V 10:10 nám to odbouchli, a tak hurá na to. Ze začátku jsem to nijak nehrotil, čelo závodu ale bylo nadosah. Po nějakých 500m jsem cejtil, že nohy, narozdíl od včerejška, celkem jdou, tak jsem se posunul do vedoucí skupiny a 1.km jsme proběhli za 3:15. Po něm jsem si začal soupeře trochu oťukávat, pohyboval se mezi 1. a 3. flekem a dvojka byla za 3:16. Trasa pak ze široký třídy odbočila do parku, kde jsem tempo stále držel (3.km 3:15), na konci parku koukl za sebe…a on tam nikdo. Teda jako jo…těch 3500 běžců tam stále bylo, ale za mnou celkem slušná díra a byl jsem v tom tedy sám. Další tři kiláky jsem trochu povadl, časy 3:21, 3:22, 3:20, naštěstí se nikdo nepřibližoval, takže OK. Poslední 2 se mi ale povedlo zas trochu nakopnout 3:15, 3:07 – doběh na staďáku luxusní, diváci tleskali, komentátor něco hulákal…zkrátka paráda. Čas 26:08 (3:16/km) – škoda jen, že to nebyla desítka. Možná bych i osobák atakoval…
Po závodě jsem se dobelhal domů (kotník bolel slušně), na Eurosportu koukl na doběh maratonu,  půjčil kolo a jel zpět na staďák, “vyzvednout” Slávka a Míru. A řekl bych, že Míra byl docela rád, že se může ty 4km vézt na nosiči – měl toho celkem dost.
Maraton tedy všichni zdárně dokončili, na pívo se mnou ale večer nikdo nešel. Vyrazil jsem tedy sám..no a jak už jsem psal, i zpátky jsem trefil.. :)
V pondělí jsme ještě dali výletní plavbu Amsterdamskými kanály a odpo turborychlostí dom (pilot na to musel trochu šlápnout, bysme stihli poslení bus dom. A povedlo se.. :) ). FOTOGALERIE

Po Amstru přišlo další dlouhý nicnedělání, vyběhl jsem přesně po měsíci. Čtvrtek 17.11. 40min klus, stejně tak v pátek, v sobotu pak poslední závod Ligy – Karlovarský kros. Jak už to při sobotě bývá, pro prohýřený noci mi po těle moc dobře nebylo, těch 6km jsem ale nakonec zvládl. Čas 22:39, 6. místo (přede mnou Procházka, Kubíček, Kožák, Coufal, Jiskra). V pondělí (21.11) jsem s chutí vyběhl do práce s tím, že už noha bude OK, leč nebyla.

Další pokus jsem si naplánoval na začátek prosince, jenomže 30.11. přišla na namrzlý silnici při sjezdu kolem nemocnice taková držka na biku, jako už dlouho ne. Naražený koleno + kyčel, kůže servaná, no fajn…

Pár dní jsem se nemohl pořádně hejbat a do běžeckýho se oblíknul až 12.12. 4,5km do práce, odpo 4,5km dom…takhle 4x za sebou (tedy po,  út, st, čt).
Další týden jsem to natáhl na 6km ráno + 6km odpo, opět po, út, st, čt.  V pátek a sobotu nic, v neděli 40min klus spojenej s výběhem sjezdovky na Stříbrný. Sníh po holeně, krpál jak kráva…zkrátka makačka. Potřeboval jsem se trochu “rozjet” před předposledním závodem v roce.

26.12. – 5,4km Vánoční běh ve Fr. Lázních. Celkem silná sestava, to znamená Jakub Kršňák, Martin Benka, Jirka Jansa, Robert Čepek a Ivča.
Po startu jsem se chvilku flákal, pak doběhl do skupiny a běžel v balíku. Na 2,5km, před výběhem k rybníku Amerika, jsem zkusil pár rychlejších kroků a byli jsme tři – vedle mne Kršňák a Jansa. Necelej kilák po hrázi rybníka byl v celkem brutálním tempu, kdy nejdřív odpadl Jirka, hned za rybníkem došly síly i mně. Poslední 2km byly fakt výživný, od Kršňáka jsem na nich dostal půl míny, druhý místo jsem ale uhájil a měl fakt radost. Čas 18:12 (3:22/km).

Poslední závod jsem si dal v Ostrově – novinku, kterou byl Silvestrovský běh. 3,3km v parku po zasněžených a nazmrzlých cestách…a zrovna dvakrát mi to nešlapalo. Borci vyběhli celkem svižně a já nestíhal. Hlavně jedinej krátkej výběh, kterej na trati byl, mě celkem slušně odrovnal. Čas 11:05, 4. flek (přede mnou Pavel, Jakub Coufal a Milan Kožák).

Silvestr jsem přežil, po necelých 2h spánku i na závody vyrazil. Tradičně oba novoročáky, tedy Vary + Loket. A jak říkám, letos to bylo hodně zlý. Ve Varech se mi poprvý v životě při běhu podlamovaly nohy – 8. místo, čas  23:52 (3:44/km). Přede mnou  Dědek, Kubíček, Kožák, Ivča, Sedněv, Slávek a Vrba.
V Lokti jsem zas moc nepospíchal – po startu pohoda, klídek….rozeběhl se až po 200m a jen jsem čuměl na borce, kterej měl 100m náskok a já ho ne a ne doběhnout. Dostal jsem na prdel od čutálisty, no príma… :( .

Každopádně noha zdá se být už celkem v klidu (i když úplně 100% to není), takže doufám, že se letos alespoň trochu zadaří. Oproti původním plánům a prohlášením nejspíš poběžim maraton a to už na jaře s cílem 2:37:00. Takže konec flákání a hurá na to…

Tři komentáře “Pondělí 5.9.2011 – Neděle 1.1.2012”
  1. Henry napsal:

    Ahoj Jendo!
    Tak Ti moc blahopřeju k tomu Amstru!! Skvělý čas, super výsledek a fantasticky mezinárodní úspěch!! No vidíš, a Ty ses s námi o něj nechtěl ani podělit!! To ta Tvoje vrozená skromnost, viď! Tak Ti držím palce, ať Ti to běhá podle Tvých představ!
    Henry!

  2. Olda DDDDD. napsal:

    Tak Jendo, držím pěsti ať ti drží všchny tělesné orgány po kupě. A makej s citem, ale úspěchem. Čágo. Připravím kolečko!!!

    • Hustey napsal:

      Klečko nech na léto, v těhle srajdách bych toho asi moc nenaměřil… A kdybych náhodou naměřil, tak určitě neoznačil.. :)

  3.  
Zanechej komentář