Po tom nepovedeným maratonu jsem byl celkem nabuzenej, připravenej makat a pořádně si zvednout sebevědomí na dalších závodech (v plánu byl Budějickej 1/2M). Buhužel, nějakou virovou sviňuchu jsem si s sebou přitáhl, takže 10dní nočního dušení kašlem, ani pak jsem nebyl v poho…a další dva týdny v krku bolelo.

Během těch 4-týdnů jsem se do běžeckýho oblíkl třikrát…

V pátek 28.4 jsme pořádali 12-min Cooperův test. Ještě před ním ve čtvrtek jsem se zkusil proběhnout, jestli to vůbec zvládnu… 12,5km@49:58  (158, mx.169)  – 4:00/km . Celkem dobrý, i pata při běhu v poho, problém nastal až večer, když jsem razil na pívo.. Nazul jsem botu a najednou se mohl posr…

V pátek už mi bylo jasný, že to je zas nějakej zánět, páč to začalo vrzat, Coopera jsem ale samozřejmě šel. No…hrůza, děs. Vystartovat za Jakubem Coufalem byla samozřejmě blbost, což jsem věděl už po 800m (2:30), kde jsme dobíhali Pavla. Jasně, že jsem pak zvolnil, i tak ale po 2. km výtuh a druhá půlka fakt utrápená. Odkroužil jsem 3 550m, po těle mi ale ani trochu dobře nebylo.. VÝSLEDKY
(3:13-3:22-3:29+1:56)

 

 

 

 

 

Další vyběhnutí jsem tam šoupl ve středu 2.5. Opět 12,5km po cyklostezce, 50:59 (157, mx.168)  – 4:05/km. Po běhu jsem se cejtil parádňácky, buhužel druhej den hned po probuzení teplota, zimnice, bolest snad všeho…blééé.
11 dní pak nic..

Zanechej komentář