Závod: Koloběh Dalešického pivovaru 100km@6:17:02 (122, mx.167)   VÝSLEDKY    FOTO1     FOTO2    FOTO 3 

Po prvomájový zkoušce dneska načisto. 5-členný tým Pupkanů (Olda Vastl, Jirka Krůdl, Vítek Zatloukal, Michal Havlíček a já) se vydal na dlouhých 100km (oficiálně, nicméně podle všeho to bylo cca 98km) v okolí Dalešic. (Okruh 1, okruh 2, okruh 3, okruh 4).

Papír a Excel snese všechno, takže jsem nám naplánoval čas 6:20 při střídání po 1km (průměr 3:48/km). Já samozřejmě musim mít něco extra, takže abych se trochu proběhl a před 1/2M se úplně nezrušil to mělo být 13; 5; 8; 5-2 (celkem 33km).
Už od včerejšího večera ale vše bylo tak nějak jinak. Havlíčkovic Míše se povedlo nadvakrát zlomit hnátu, takže Michal místo předzávodní porady a dolaďování taktiky v místní restauraci pendloval mezi Dalešicemi a Třebíčskou nemocnicí. Samozřejmě i s mým klíčem od pokoje, takže i kdyby byla trocha vůle se odebrat k brzkému spánku, nebyla šance. Dalešovický jedenáctky do mě padaly jedna za druhou, s Oldou a Vítkem jsme tedy špekulovali nad startovkou, lustrovali borce v běžeckých tabulkách..a nakonec se propracovali na 2. místo – hned za Lázeňské šviháky. Předpokládaný výsledek jsme vesele začali oslavovat (zítra nebude čas :) ), ale objevil se Michal a tak se šlo chrápat.
Já teda nechrápu, zato Michal hned po zalehnutí zařezával slušně. Celkem mi trvalo, než jsem zabral. Stejně tak ráno, kdy jsem hlásil, že před sedmou nevylejzám…se snad ještě za tmy začal připravovat – všechno mu padalo, vším třískal, práskal, šoupal…v 6:45 jsem zajásal, když zmizel na snídani a v 6:50 jsem začal být sprostej – to když mi začal řvát budík.
S lehkým bolehlavem jsem se též doplazil na snídani, něco do sebe nacpal, pak rychlá sprcha, nějaký to co na sebe, co s sebou apod…a v 8:32 už jsme na startu čekali na výstřel.

První okruh jsme dali podle mýho plánu (kluci se dvakrát vystřídali, pak já závěrečných 13km – 3:42/km, aby měli v dalším průběhu dost sil), ale nebylo to úplně ono. Nejenže jsme byli nemile překvapeni, v jakých sračkách, bahně a krpálech to závodíme..ale drtily nás týmy, které startovaly po nás a to nebylo moc příjemný.
Ve druhém kole tedy přecházíme na taktiku zkušenějších týmů a zkracujeme úseky (u mne to bylo 0,5-0,5-0,8-0,5-0,5-0,6-0,5-0,6-0,5-1,4). Zároveň zjišťujeme, že na tom kole to není taková prdel a pouhé šolíchání, jak jsme mysleli. Hlavně do kopců cyklisti nestíhaj, a tak to občas vázlo s předávkou – zkrátka tam nebyl nikdo na vystřídání. Chvilku jsme si to dávali s Vítkem jen ve dvou, ale žádnej problém to nebyl. Na konci dávám delší úsek, aby borci trochu poodjeli a chvilku si odpočali v depu. Tam jsem si ale nejvíc dáchnul já – masáž od Oldovy ženy byla luxusní a zpět na trať se mi vážně moc nechtělo.
Třetí okruh byl zlomovej pro Michala – když jsem zbytek týmu po pauze dojel, nevypadal vůbec dobře – prý hlaďák a nejde to. Oldu zase chytaly křeče – oba po nedělním maratonu, což asi nebylo to pravý “rozběhání”. Michala tedy stahujeme z běhu a posíláme dopředu, aby trochu doplnil energii a někde nám nezůstal (cílový čas je totiž čas posledního člena týmu). Já v tomhle okruhu dal 2×0,6 do kopce a závěrečnou pětku, aby i ostatní měli dost času na nějaký to občerstvení a protažení. Běh žádná velká sláva – slunce smažilo ostošest, celej úsek podél pole bez kousku stínu a tempo 3:50/km – líp to fakt nešlo. V cíli okruhu jsem si doběhl na pokoj pro tílko, páč v černým pupkaním tríču jsem si připadal jak v sauně, nohy tuhý, takže další masáž chladivou Emspomou a hop do finiše…
Ve čtvrtý čtvrtině jsme hru definitivně stáhli na 4 útoky a dávali zkrácené rychlé úseky. Jakmile jsem k týmu dorazil, zapojil se do střídání a jeli jsme jak Ruská mašina. Závěr patří mistrům, takže jsme předbíhali jeden tým za druhým…a bylo to good. Moje úseky: 0,7-0,5-0,7-0,4-0,4-0,7-0,4-0,6-0,5-0,4-0,3-0,3-0,3-0,2-0,3-0,2-0,2-0,6.

Cíl: 5. místo. Sice jsme pomýšleli na bednu  – vždyť s naším časem bychom vloni i předloni vyhráli, ale holt se sešla kvalitní konkurence…a my to znovu zkusíme za rok. :)

Naběhal jsem slušných 34km, na kole 64 a měl toho celkem dost. Jako regeneraci jsme s Michalem zvolili fesťák v nedalekém Moravském Krumlově – užili si ZakázanÝ Ovoce a Wohnouty, na Škwory se už ale vyprdli – tak mě bolely hnáty, že ani stát jsem nemohl.. :) Navíc Starobrno, co tam čepovali, je hrozná břečka.. :-P

pár záběrů, co jsem stihl:

Zanechej komentář