Lyže – závod Stříbrná stopa – 15,5km klas.@1:17:14 (154, mx.167)    VÝSLEDKY  TRASA

Hele vole dobrá zpráva
už jsem zlitej jako kráva
ležim reju držkou zemi
mám to celý rozostřený

Jedno pivo střídá druhý
před očima se mi dělaj kruhy
cejtim se jako námořník

Před tím, než jsem přesně po dvou letech zas nazul ty zabijácký prkýnka, jsem včera na kuráž musel dát nějký to to pivko. 11 kousků ale bylo asi trochu moc. Když pro mne ráno přijel Michal, že jedem na ten Stříbrskej motokros, moc dobře mi po těle nebylo. Na benzině zastávka pro snídani, do přehrávače Alkáče a do trochu provozuschopnýho stavu jsem se teda dal..
Na Stříbrný opět luxusní počasí, borců moc nepřijelo a všechno to před startem vypadalo tak nějak na pohodu. Na lyže dvě vrstvy modrýho, páč prej kdo je dobrej, maže modrej…vlekem na kopec a jde se na to.
Po startu jsem se dopředu moc nehrnul, to abych se vyhnul pádům, který v tom úvodním sjezdu většinou bejvaj. Povedlo se, i když jsem si trať musel trochu prodloužit odbočením do čerstvýho sněhu na louce  – to když se ta tlama povedla závodníkům přede mnou.. Na rovině jsem se pak začal postupně prokousávat dopředu a vypadalo to docela dobře – i na bednu jsem se cejtil, to když už po startu se odtrhli dva borci, na třetí flek by to ale jít mohlo. Moc dlouho mi ale naděje nevydržela – už v prvním okruhu jsem zjistil, že ten modrej je na dvě věci – odraz žádnej, stromeček jsem musel chodit snad i po rovině a z kopce to ne a nejelo.. V prvním okruhu taky přišla první tlama..
Při nájezdu do druhýho okruhu jsem začínal nadávat, píčovat a chtěl ty krámy z nohou sundat. Rezignoval jsem, počkal až mě předjede Pavel Berka, zavěsil se za něj a vypadalo to na tradiční souboj. I když mu ty lyže držely o dost líp, snažil jsem se ho nepustit a když mi trochu poodjel, ve výšlapech do kopců jsem se vždycky dotáhl. Ve druhým okruhu jsem si dal maximálku – podle GPS 40km/h, což samozřejmě skončilo držkou ve sněhu.
Třetí kolo bylo tak nějak stejný, i když tím, jak jsem musel být do hůlek zapřenej a opírat se o ně, abych nezačal couvat (fakt jsem asi musel vypadat komicky), síly celkem rychle odcházely, Pavla jsem se udržel.
Po třetím kole přišel legendární 1km sjezd a 1km rovinka do cíle.  Ve sjezdu Pavel na zemi dvakrát, já jednou. Jeho druhýho pádu jsem využil, šel před něj a chtěl upalovat, co to půjde, ale co to? Odpich nějakej divnej, kouknu na hůlku a ony z ní skoro dvě..  Naštěstí jsem po chvilce míjel borce, kterej závod zabalil a šlapal si to z kopce po svých.. “Půjčíš hůlku?” Houkl jsem na něj a už měl v ruce tu jeho.. No jak na svěťáku jsem si připadal..
Nakonec ale ani to nepomohlo – dlouhá rovinka před cílem, Pavel hned přede mne a já mohl jen závidět, jak mu to hezky odráží a jede…

V cíli 8. flek…doma lyže do kouta a za rok zas :)

Zanechej komentář