Závod: BMW Frankfurt Marathon 42,2km@2:36:28 (155, mx.166)  – 3:42/km  VÝSLEDKY  TRASA  
(Real time 2:35:27  – 3:41/km)

Tak další maratonskej zářez (a tentokrát i nářez) si konečně můžu zapsat.
Mohlo to být lepší, mohlo to být horší…nakonec to dopadlo, jak to dopadlo.

Ještě před 14-dny jsem si byl jistej, že to konečně pod těch vysněných 2:30 dám – běhalo se mi parádně, nohy vyšlehaný, kilíčka šly krásně dolu – paráda. Pak přišla rýmička, takže improvizace v tréninku, hlava začala pochybovat…a poslední týden už to bylo dost špatný. Tělo mi řeklo: “Nene vole, ještě si budeš muset počkat”, váha vylítla ze 71,0 na 72,5 a stehna najednou takový divný, nakynutý, blátový, běhat se jim nechtělo…těžko popisovat, ale věděl jsem, že to není ono.

Včera mi napsal Slávek, že 2:30-3:30 je to, co můžu dokázat a že ani jedno nebude překvápko. Prej: “Jdi od začátku naplno a vydrž”.
A chtěl jsem jít..co jinýho mi taky zbývalo, když už jsem se do toho Frankfurtu vydal.. Nó, jenomže už od začátku to bylo všechno špatně… Do startovního koridoru (byl mi přiřazen ten první – plánovaný čas do 3:15) jsem zalezl 15min před startem a jen jsem čuměl. Na startovní bránu jsem totiž téměř nedohlídl, asi tisíc lidí přede mnou, no ty krávo…
Po výstřelu v 10:30 dav lehkou chůzí vyráží vpřed a až po minutě jsem konečně na startovní lajně (tohle se mi stalo snad jen při prvním půlmaratnou v Práglu). Pak 2km (9:00) klusání, kličkování, strkání…než jsem se konečně mohl rozeběhnout.
Takže konečně běžim, ale co? Vítr jak kráva, za nikoho schovat jsem se nemohl, páč všechny skupinky děěěsně pomalý – jsem v tom sám… :(
5.km…19:07 (plán 17:30) – Nasranej – 1min ztráta na startu, další mína při kličkování po startu…teď se rozeběhnu a bude to lítat!
10.km…36:30 (plán 35:00) – dobrý, zatim to jde.
15.km…53:54 (plán 52:30) – tož nevim, nevim…
20.km…1:11:34 (plán 1:10:00) – tak tohle asi nedám, nohy jdou do únavy. Půlka 1:15:26, trocha gelu, hrstka hroznovýho cukru a jedu dál…
25.km…1:29:27 (plán 1:27:30) – pokus o super čas končí. Myslel jsem, že vydržim dýl, ale ne – nejde to. Možná kdybych od začátku běžel v nějaký slušný grupě, bylo by to jinačí, teď ale dost brutálně vadnu.. Navíc ceďák jak sviň, v botách čvachta a i brejle jsem musel sundat, páč jsem nic neviděl.
30.km…1:47:59 (plán 1:45:25) – jasnej, jak hrábě. , vítr fučí a já už fakt nemůžu. Břicho bolí, asi by to chtělo skok do křovíčka… Na 32.km si říkám: “Ty vado, ještě 40min přede mnou, to bude utrpení..!” Zpomaluju a všichni mě začínaj předbíhat – je mi to jedno.
35.km…2:07:44 (plán 2:03:20) – “7km do cíle, to jsem v tréninku běhal po 3:27/km jak nic, teď fakt budu rád, když to nad 4:00/km nebude”. Naštěstí furt “běžim”, ale mam co dělat, bych to pod těma 4:00/km držel. Ty větrový poryvy mě pokaždý téměř zastaví, chci to zapíchnout.
40.km…2:27:43 (plán 2:21:50) – “Tak teď už to nějak doběhnu, i kdybych se měl posrat. Hele – támhle se v křečích svíjí ten týpek, jak má stejný boty co já…něco na mně šprechtil na tom mostě za půlmaratonem a pak mi utekl…toho si vychutnám!”
42,2km…2:36:28 (plán 2:29:58) – “A je to”. 500m před cílem jsem to z posledních sil trochu nakopl…ty tři borce přede mnou dal, pak odbočka nach Festhalle…a vítr mě skoro zastavil. Nějak jsem to nakonec doplácal, teď sedim v cíli, je mi hrozně zle, nohy se klepou a čekám, až mě nějakej pořadatel vyhodí, protože jsem se svalil hrozně blízko cílový čáry..
Asi 3min mě tam nechali, než přišli udělat bububu… Těžce se zvedám, pajdám halou, cca 4 schody dolů – auau… Pak výlez z haly, u medailí patkávám Honzu Kreisingera: ” Čau Honzo, tak jak? “Nešlo to, 2:33, ale kluci šli pěkně.” “Jo, viděl jsem Homiho, když finišoval, vypadal slušně..” (to byl na 42.km, já na 37.).
I přes thermofolii se do mně pouští šílená zima, dávam si 5 kelímků čaje, banán jen do ruky, páč jíst nejsem schopnej a  pomalu za neustálýho klepání se pajdám do haly k oblečení.. Ještě před tím ale v přízemí záchudek (lítalo to tam ze mně, jako nikdy – že by ten včerejší mekáč?), pak nahoru pro věci a do sprch – tam jsem si zalezl, pustil horkou a 10min seděl, klepal se a nebyl schopnej vylézt ven – fakt nic moc, tohle jsem ještě nezažil… Totální vyčerpání, zkrátka tělo na šrot…
Každopádně jsem to přežil, i oblíknout se zvládl (i když to byl problém), vlak dom mi neujel (což byl dneska hlavní cíl :) ) a večer už si i pár Plzniček mohl vychutnal…

Jinak to tam v tom Frankfurtu maj fakt zmáklý – v přízemí obrovský převlíkárny a hafo sprch, první patro úschovna zavazadel (oficiální igelitky zdarma, velký tašky, kufry apod. za 4EUR – toho jsem rád využil), ve druhym patře klasický expo – výdej čísel, čipů apod (ale bacha – není výdej, jako výdej – včera jsem stoupl do nejkratší fronty (= jeden člověk přede mnou), v PC mě odklikli, číslo vytiskli a bylo. Žádný hledání obálek apod. – just click & GO. Jak jednoduchý..). Toho se v Praze asi nikdy nedočkáme…  Ale stejně si to tam příší rok půjdu zkusit..a třeba se to 11.5.2014 pod těch 2:30 konečně povede! :)

Čtyři komentáře “Neděle 27.10.2013”
  1. Jarda P. napsal:

    Já gratuluju a protože vím o čem to je,tak říkám”vydržať” , jak to to teď bylo kvůli všemu možnýmu o 6 min.horší , tak příště to může být kvůli všemu možnýmu o 6 min.lepší- rozuměj pod 2:25:00. Jarda

  2. Olaf napsal:

    Honzo, velká gratulace. Koukal jsem na to online (webTV) a ten fičák byl fakt strašnej. Ke konci docházelo všem.
    Jseš borec. O

  3. Honza H. napsal:

    Gratulace! Sice to bylo blíž “mé prognóze” z Běchovic než tvému plánu, ale gut! Můžu říct, že mně osobně maratony nějak nechybí, asi pro to, co popisuješ po 25km :) Já bych se akorát trápil mnohem dýl.

    • Hustey napsal:

      Jo, to chápu… Je to fakt nářez, mlít z posledního, potácet se po trati a chcípat.. Po doběhu si ček říká, že už nikdy, že to trápení za to nestojí…no a po pár dnech už zas kuju pikle na další maraton :) Asi nějakej druh masochismu.. :-D

  4.  
Zanechej komentář