Tož to som z toho volaký zmetěný. Cestou z práce jsem okruh s GPSkou projel – 3x při kraji (1 105m, 1 098m, 1 088m) a 2x prostředkem (1 057m, 1 048m). Takže pořád nevim, jaký tempo jsem to včera chodil…ale budu věřit, že jsem na tom dobře..
Kroužení na Bohemce – dvě kola na rozběhání, pak šest tempových, nakonec dvě volně. (3:54-3:52-3:17-3:25-3:24-3:25-3:25-3:20-5:03-4:14). Pokračování do Poříčí, 5 rovinek (18,9-18,8-18,0-17,3-16,0) a dom.
Okruhy – nic jednoduchýho. Profil nahoru-dolů, na rovince fičák proti – prostě jak při závodě . Na druhou stranu – podle časů to 1000m nebylo. Chodil jsem v prostředku 6m široký dráhy a tipoval bych to na 985m. (Tzn. k časům + 4-5s). Možná při kraji (vnější oblouk) by to mohlo vyjít. Zítra (pokud nebude cedit) vemu GPS a proměřim..
Po prvomájový zkoušce dneska načisto. 5-členný tým Pupkanů (Olda Vastl, Jirka Krůdl, Vítek Zatloukal, Michal Havlíček a já) se vydal na dlouhých 100km (oficiálně, nicméně podle všeho to bylo cca 98km) v okolí Dalešic. (Okruh 1, okruh 2, okruh 3, okruh 4).
Papír a Excel snese všechno, takže jsem nám naplánoval čas 6:20 při střídání po 1km (průměr 3:48/km). Já samozřejmě musim mít něco extra, takže abych se trochu proběhl a před 1/2M se úplně nezrušil to mělo být 13; 5; 8; 5-2 (celkem 33km).
Už od včerejšího večera ale vše bylo tak nějak jinak. Havlíčkovic Míše se povedlo nadvakrát zlomit hnátu, takže Michal místo předzávodní porady a dolaďování taktiky v místní restauraci pendloval mezi Dalešicemi a Třebíčskou nemocnicí. Samozřejmě i s mým klíčem od pokoje, takže i kdyby byla trocha vůle se odebrat k brzkému spánku, nebyla šance. Dalešovický jedenáctky do mě padaly jedna za druhou, s Oldou a Vítkem jsme tedy špekulovali nad startovkou, lustrovali borce v běžeckých tabulkách..a nakonec se propracovali na 2. místo – hned za Lázeňské šviháky. Předpokládaný výsledek jsme vesele začali oslavovat (zítra nebude čas ), ale objevil se Michal a tak se šlo chrápat.
Já teda nechrápu, zato Michal hned po zalehnutí zařezával slušně. Celkem mi trvalo, než jsem zabral. Stejně tak ráno, kdy jsem hlásil, že před sedmou nevylejzám…se snad ještě za tmy začal připravovat – všechno mu padalo, vším třískal, práskal, šoupal…v 6:45 jsem zajásal, když zmizel na snídani a v 6:50 jsem začal být sprostej – to když mi začal řvát budík.
S lehkým bolehlavem jsem se též doplazil na snídani, něco do sebe nacpal, pak rychlá sprcha, nějaký to co na sebe, co s sebou apod…a v 8:32 už jsme na startu čekali na výstřel.
První okruh jsme dali podle mýho plánu (kluci se dvakrát vystřídali, pak já závěrečných 13km – 3:42/km, aby měli v dalším průběhu dost sil), ale nebylo to úplně ono. Nejenže jsme byli nemile překvapeni, v jakých sračkách, bahně a krpálech to závodíme..ale drtily nás týmy, které startovaly po nás a to nebylo moc příjemný.
Ve druhém kole tedy přecházíme na taktiku zkušenějších týmů a zkracujeme úseky (u mne to bylo 0,5-0,5-0,8-0,5-0,5-0,6-0,5-0,6-0,5-1,4). Zároveň zjišťujeme, že na tom kole to není taková prdel a pouhé šolíchání, jak jsme mysleli. Hlavně do kopců cyklisti nestíhaj, a tak to občas vázlo s předávkou – zkrátka tam nebyl nikdo na vystřídání. Chvilku jsme si to dávali s Vítkem jen ve dvou, ale žádnej problém to nebyl. Na konci dávám delší úsek, aby borci trochu poodjeli a chvilku si odpočali v depu. Tam jsem si ale nejvíc dáchnul já – masáž od Oldovy ženy byla luxusní a zpět na trať se mi vážně moc nechtělo.
Třetí okruh byl zlomovej pro Michala – když jsem zbytek týmu po pauze dojel, nevypadal vůbec dobře – prý hlaďák a nejde to. Oldu zase chytaly křeče – oba po nedělním maratonu, což asi nebylo to pravý “rozběhání”. Michala tedy stahujeme z běhu a posíláme dopředu, aby trochu doplnil energii a někde nám nezůstal (cílový čas je totiž čas posledního člena týmu). Já v tomhle okruhu dal 2×0,6 do kopce a závěrečnou pětku, aby i ostatní měli dost času na nějaký to občerstvení a protažení. Běh žádná velká sláva – slunce smažilo ostošest, celej úsek podél pole bez kousku stínu a tempo 3:50/km – líp to fakt nešlo. V cíli okruhu jsem si doběhl na pokoj pro tílko, páč v černým pupkaním tríču jsem si připadal jak v sauně, nohy tuhý, takže další masáž chladivou Emspomou a hop do finiše…
Ve čtvrtý čtvrtině jsme hru definitivně stáhli na 4 útoky a dávali zkrácené rychlé úseky. Jakmile jsem k týmu dorazil, zapojil se do střídání a jeli jsme jak Ruská mašina. Závěr patří mistrům, takže jsme předbíhali jeden tým za druhým…a bylo to good. Moje úseky: 0,7-0,5-0,7-0,4-0,4-0,7-0,4-0,6-0,5-0,4-0,3-0,3-0,3-0,2-0,3-0,2-0,2-0,6.
Cíl: 5. místo. Sice jsme pomýšleli na bednu - vždyť s naším časem bychom vloni i předloni vyhráli, ale holt se sešla kvalitní konkurence…a my to znovu zkusíme za rok.
Naběhal jsem slušných 34km, na kole 64 a měl toho celkem dost. Jako regeneraci jsme s Michalem zvolili fesťák v nedalekém Moravském Krumlově – užili si ZakázanÝ Ovoce a Wohnouty, na Škwory se už ale vyprdli – tak mě bolely hnáty, že ani stát jsem nemohl.. Navíc Starobrno, co tam čepovali, je hrozná břečka..
Po práci s Havlíčky daleká cesta do Dalešic, přežrání se v Mekáči, ubytování v pivovarském hotelu, klus po začátku zítřejší trasy s ostatními členy týmu..a hop na pívo.
No, tak odběháno. Celý odpo čekání – nejdřív až přejde chcanec, pak až kopačkoví rozhodčí odklušou svoje testy, na dráze nakonec místo v šest ve třičtvrtě na osm.
15.5.2013 19:35
Doufal jsem, že kolem 3:19-3:20 by to jít mohlo, ale ee. Bylo to marný, stehna tuhý, takže jsem zvědavej, co z toho příští sobotu ve Varech uvařim (počasí zatim vypadá vcelku příznivě, ochlazení mi vůůbec neva, takže já se snad nezavařim ).
Very gut vetr – dneska to šlo jak po másle. Opět po hokeji (kterej jsem si ani moc neužil – první třetina kvůli poradě jen textově na mobilu a to bago pak, no…bez nervů to neni ono ) klasickej okruh i s lehkým nenásilným 3km (3:39/km) zrychlením mezi Poříčím a Starým Sedlem.
Od rána přilepenej v křesle u bedny a už to jelo. Pražskej maraton (nic moc zajímavýho – vítěze Nicholas Kemboie jsem odhadnul už na 20.km – nejhezčí a nejekonomičtější styl z toho, co tam bylo k vidění). Časy celkově žádná bomba (vzhledem ke všem těm prohlášením před startem), ale pobavil televizní výstup skupiny Sokolováků na 30.km (Martin Grech, Ondra Štych, Radek Ježek). Ondra to po doběhu komentoval: “Ivaně vytýkali že mávala v cíli, my dávali rozhovory…”
Po maratonu kýbl nudlí s mákem (dost mě to u tý telky vyčerpalo ) a formulky – krize McLarenu bohužel pokračuje i po pauze (i když Jasoň doufá..), naštěstí nějakej bod vydřeli. Alespoň, že ten pičusek Fetlík nebyl na bedně .
Hokej sice bez bodu, ale první zápas našich, u kterýho jsem neusnul. Švýcaři večer pomohli, takže pozítří se ukáže, zda jsou hoši ten správnej tým…
Odtrénovat v křesle se bohužel nedá, takže po sedmý ven, naťapat nějakej ten kilák. Dváca po cyklostezce do Hlavna a zpět – tam 4:04/km, zpátky 3:54/km. No problem, akorát ke konci už celkem kosa (dneska to na trenky asi nebylo…tak snad nechytnu nějakou rýmičku).
Závod: Běh města Nýřany 10km@35:29 (159, mx.166 - 3:33/km) - 1,5kmV VÝSLEDKY
Dnes to měl být testík 1/2M tempa…a bylo by to OK – kdybych mohl alespoň trochu zrychlit. Nejspíš ještě únava ze středy – bylo to mdlý, tepy hodně nízký, takže jsem vlastně neotestoval nic.
I když mi bedna unikla o jedno místo, den to byl celkem fajn a nejen z dárku od Norbiho mám radost…
Včera jsem se do běžeckýho nedostal, celej večer chcalo a chcalo, takže na dnešek naplánoval dvě fáze.
Dopo to měly být 4 trojky v rádoby 1/2M tempu (tzn. 3:27-3:29), odpo pak nějakej klusík.
Před jedenáctou tedy na dráze, dlouho jsem tam ale nevydržel. Nohy totálně bez síly, neschopný jakýhokoliv svižnějšího pohybu. Utrápenej kilák za 3:35 a konec.
Naštěstí se zrovna na staďáku objevila Evča, takže spolu s ní klus kolem Michalu (tempo kolem 5:10/km a i při tom jsem toho měl plný kecky) a druhej pokus o něco svižnějšího měl přijít večer.
8.5.2013 18:05
V šest jsem vyběhl…a i tentokrát to stálo za houby. Slunce smažilo, vedro mě sráželo…a potily se mi snad i tkaničky u bot.
Že 4 trojky neodběhám mi bylo jasný už po první, takže opět změna. 3-2-1-2-3-2-1 jsem nakonec zvládl – pocitově úplně strašný, ale alespoň něco odběháno je.
Dnes jsem to chtěl jít volně a na jistotu. Samozřejmě – pravej opak nastal. Volně to teda celkem šlo (až na dva dlouhý běžecký postupy, kde jsem se snažil šlapat trochu svižněji..a taky s přehledem vyhrál ), ale tu jistotu jsem celkem postrádal. Už od startu do tý mapy čuměl jak tele na nový vrata a ne a ne se tam najít.. Takže dneska dohledávky, zmatky, chyby…ta fatální na 6. kontrole. Krásně jsem na ní nabíhal, zbývalo nějakých 100m – najednou cesty, průseky, v hlavě blikanec…a už jsem byl v pr.. a nechal tam 6min.
Každopádně i dneska mě to bavilo a možná letos ještě nějaký to orientování zkusim..
Dnes opět kolo a běh, akorát kolo silniční a běh orientační. Výšlap na Šindelovou (kua, to byl krpál), rychlý převlíknutí a hop do lesa. Orienťáckou mapu jsem viděl naposled před 4- roky, tak jsem byl zvědavej, jaký švíky tam budu vyvádět.
A musim se pochválit – zas taková hrůza to nebyla. Celkem dlouho jsem i o bednu bojoval (i přes to, že asi 10x jsem se válel na zemi – není jednoduchý běžet lesem, zvedat hnáty a při tom čumět do mapy), na 16.kontrolu jsem ale nesmyslně zazmatkoval, ztrata 4 a půl míny a to byl konec. I tak slušný 5. místo, na konci ale hotovson, tělo celý bolavý.
Po závodech na kole do Kraslic (samozřejmě v tom největšim chcanci) a měl jsem toho po dnešku fakt plný brejle..
Na biku přes Hruškovou a Třídomí do Slavkova – celkem bomby, páč jsem nestíhal….takže country jsem byl už před startem. Dost mě překvapil náročnej kros (a hlavně výšlap sjezdovky na konci okruhu – blééé), kterej Jirka Hadrava vytvořil, naopak nepřekvapily moje házecí (ne)schopnosti – první granát hoodně před výseč, druhej celkem v poho, třetí pak asi 5cm před lajnu.
Do druhýho okruhu tedy se 4- trestnými minutami a i když jsem myslel, že do toho celkem šlapu, podle výsledků to zas taková sláva nebyla.
2. flek – za Čendou, kterej se jen vyklusával, ale trefil všechny tři a před Milanem Kožákem, což je stejnej dřevák jako já, navíc o 15s pomalejší.
Asi abych byl úplně KO, svolali Pupkani trénink předávky před Dalešickým koloběhem. Vítek, Michal, Jirka a hladovej já… Cesta z Lokte do Svatošek, tam jsem zobl svíčkovou s pěti, dvě Plzeňský a zase zpět.
Pak už jen dojezd z Lokte dom, kde jsem padl únavou a dlooouho o sobě nevěděl.
Dva okruhy jsem stihl (4:05, 3:47), než na mě nějakej jouda začal řvát, ať vypadnu.. Pokračování tedy podél řeky do Poříčí, tam krátkej okruh a rovinky: 18,3 – 18,6 – 18,1 – 16,9 – 16,4.
Odpočinek, tak jsem se alespoň cestou z práce byl mrknout na novej 1000m okruh, co se buduje na Bohemce. A dobrý – asfalt už leží, tak to nejspíš zítra čeknu…
Závod: Terénní půlmaraton kolem Hasištejna 21,1km@1:27:48 (153, mx.161) - 4:10/kmVÝSLEDKYTRASA
Nejlepší trénink je závod…tak jsem se dneska s Vláďou Podrackým vydal do Prunéřova na terénní půlmaraton. Počasí parádňácký (o 15°C míň, než včera) a celkem mi to i šlapalo (koonečně!). Nejít přes 160 tepů – to byl plán (aby to fakt byl trénink a ne další vražda) a good (do těch krpálů to stejně ani rychleji neumim). Vedoucí dvojici (nejdřív teda čtveřici, na 10.km ale do křoví odběhl Martin Jiskra a krátce potom jsem předběhl Čendu, kterýmu to nesedlo) jsem měl stále na dohled (do kopců utíkali, z kopců jsem dobíhal) a i když to byl místama fakt masakt (šutry, bahno, voda, brutus terén), bavilo mě to..
Trochu svižnější proběhnutí na dráze – plán “jak to půjde, tak to půjde” a šlo to tak, že teda skoro vůbec. Tole náhlý vedro mě zabíjí – pocit na padnutí, dechu se mi moc nedostávalo…každopádně odběháno a alespoň jsem se trochu opálil.