Hustey

Po tom nepovedeným maratonu jsem byl celkem nabuzenej, připravenej makat a pořádně si zvednout sebevědomí na dalších závodech (v plánu byl Budějickej 1/2M). Buhužel, nějakou virovou sviňuchu jsem si s sebou přitáhl, takže 10dní nočního dušení kašlem, ani pak jsem nebyl v poho…a další dva týdny v krku bolelo.

Během těch 4-týdnů jsem se do běžeckýho oblíkl třikrát…

V pátek 28.4 jsme pořádali 12-min Cooperův test. Ještě před ním ve čtvrtek jsem se zkusil proběhnout, jestli to vůbec zvládnu… 12,5km@49:58  (158, mx.169)  - 4:00/km . Celkem dobrý, i pata při běhu v poho, problém nastal až večer, když jsem razil na pívo.. Nazul jsem botu a najednou se mohl posr…

V pátek už mi bylo jasný, že to je zas nějakej zánět, páč to začalo vrzat, Coopera jsem ale samozřejmě šel. No…hrůza, děs. Vystartovat za Jakubem Coufalem byla samozřejmě blbost, což jsem věděl už po 800m (2:30), kde jsme dobíhali Pavla. Jasně, že jsem pak zvolnil, i tak ale po 2. km výtuh a druhá půlka fakt utrápená. Odkroužil jsem 3 550m, po těle mi ale ani trochu dobře nebylo.. VÝSLEDKY
(3:13-3:22-3:29+1:56)

Další vyběhnutí jsem tam šoupl ve středu 2.5. Opět 12,5km po cyklostezce, 50:59 (157, mx.168)  - 4:05/km. Po běhu jsem se cejtil parádňácky, buhužel druhej den hned po probuzení teplota, zimnice, bolest snad všeho…blééé.
11 dní pak nic..

Rotterdam (FOTO)

Ivany olympijský limit, můj (ne)slavný maratonský návrat, Milošovo geniální tréninkový plán, Michalovo marné proplétání a Milanovo nespolehlivej Meďour (vypůjčenej)

Jak dopadla Rotterdamská mise už jistě všichni dobře víte, článků a oslavných ód po celém Internetu habafů (zde třeba ten Milanovo), pro úplnost si to samozřejmě taky sepíšu..

Do Holandska jsme vyrazili v pátek – celkem brzy ráno, takže ještě v polospánku jsem nasedl do Mercedesu, kterej jsme měli vypůjčenej od místního dopravce (stejnej model, kterým Michal Havlíček už několik let objíždí všechny bližší i vzdálenější sporťácký akce) a poklidným spánkem opět usnul. Probral jsem se v jakési prdeli za Františkovými Lázněmi, kde se k naší výpravě (Ivana, Milan, já) přidala druhá část, tedy Miloš a Michal. Po nastartování krátká debata, jestli budeme věřit nelegálně stažený navigaci do toho mýho Androidího pádla, nebo Milošovo přístoji. Android a jeho Sygic nakonec vyhrál..
Další zastávku jsem si vynutil v chebský Hypernově – k foťáku, kterej jsem s sebou vezl, jsem nenašel ani jednu paměťovku, takže takovej zoufalej pokus..  Pokus, kterej nakonec vyšel, i když takovým zvláštním způsobem. Že zrovna tam sehnat xD kartu nebude žádnej med jsem tušil, ale v takovým zapadlým krámku, obestaveným lednicemi a pračkami tak, že jsem skoro nenašel pokladnu s prodavačem, jsem to zkusil.. “xD? Hm..tu vážně nemám, dneska se prodávaj jenom SDéčka. I když…” Otevřel šuplík a prej: “Mám tu svojí gigovku, foťák jsem utopil, takže je mi k ničemu, dám Vám ji za kilo..” Jasně, že jsem ji bral, 10min pak čekal, než si z ní přetáhne fotky (jó..ty zkurv.. Visty) a mohli jsme pokračovat..
Téměř celou dlouhou cestu jsem prochrápal (vlastně ne – já nespim, já přemejšlim ) a vzbudil se až v místech, kde nikde žádnej kopec, rovina kam se podíváš…jo, blížili jsme se k cíli.
K hotelu jsme bez problému dorazili kolem půl šestý, ubytování takovej standard, na luxus v podobě apartmánu, jako v Berlíně, či vloni v Amstru zkrátka nebylo.. Co se ale povedlo – zatímco Milan s Ivanou vyfásli dvoulůžák kdesi v šestym patře, mne s Milošem a Michalem poslali do jedničky, tedy hned nad recepci, kde jsem chytal jejich WiFinu, což bylo super.. Já bez toho netu asi fakt nemůžu.. .
Po ubytování jsme se vydali do Expa. “Já vim kudy, mám to nastudovaný… je to kousek, asi kilák” a nasadil jsem krok. Všichni poslušně jak ovečky za mnou. Po deseti minutách jsem se zastavil. “To se mi nějak nezdá..”, koukl jsem do navigace..a samozřejmě – vyrazil jsem na druhou stranu (ano, to bude zřejmě ten důvod, proč už několik let neběhám orienťák a dávám si to raději po fáborkách.. ). Procházka se tedy trochu prodloužila (ale což, bylo hezky..), expo jsme našli, takže čísla, tríča a hafo reklamních letáků byly naše.
Po expu pizza v pizzérce vedle hotelu (ze který je krásnej výhled na trať závodu – 41,5km), nějaký to pivko (v 0,2l skleničkách – z toho bych brečel) a spát..

Na sobotu jsme si naplánovali výlet k móři, ale na pláž..? To nee.. Na mapě nás zaujalo průmyslové souostroví Maasvlakte, asi 30km od Rotterdamu. Přístavy, fabriky, továrny, skladiště, překladiště, elektrárna…zajímavé to bylo. Do toho rackové, mušle, moře, vlny, lodě…jen bufet s jakýmsi muzeem byl zrovna v sobotu zavřenej. Nadlábli jsme se cestou zpět v chatové oblasti, kam nás zavedla navigace. Hospoda prázdná, jídlo žádná sláva, hudba tak akorát na usnutí, pivo opět v těch miniskeničkách…alespoň, že na servírku se dalo koukat .
Večer jsme se ještě vydali na lehký rozběhání.  Vymyslel jsem si 10km okruh – závěrečnou část závodu, tedy od 29,5km do 40,5km s jednou zkratkou. Zatím, co ostatní klusli cca 8km, mně to dalo 10,5km (4:24/km, TF127). I když to bylo lážo-plážo, nebylo to bez problému. Už po nějakejch 100m bolest pod patou jak prase, ale co…neřešil jsem a klusal s tím, že to snad nic nebude..

Neděle – den D. Těšil jsem se a věřil si. Fakt jo. Samozřejmě jsem věděl, že těch kiláků v nohách moc není, ale tempa mi v tréninku vycházely líp, než dobře, hlava taky OK…zkrátka to mělo vyjít..  Líbilo se mi dlouhý ranní válení, páč start byl až v 10:30, což se jen tak nevidí.. Před desátou tedy s Ivčou, Michalem a Milošem v šílený zimě, která přes noc přišla, lehkým klusem ke startu. Po krátkém tápání a prodírání se davy jsme našli vstupy do koridorů. Ivča do toho elitního, já hned za ní…jen Michalovi, kterej nám měl odtáhnou prvních 10km, se nepodařilo organizátory překecat, aby ho pustili někam blíž ke startu. I když je to zkušenej vodič všech možných maratonů a půlmaratonů, žádnej pěknej osobák na svém kontě nemá, a tak byl podle času odsunut někam kamsi…daleko za nás.
V 10:30 tedy přišel výstřel. Klasický postartovní tlačenici jsem se samozřejmě nevyhnul, naštěstí jsem moc ran nedostal, jen dával.. .  První kilák za 3:44, tedy téměř podle plánu, kterej jsem jako tahák měl přišpendlenej na čísle. Ivču jsem ale nikde před sebou neviděl, takže jsem trochu šlápnul. Doběhl jí přesně na dvojce (3:27) a šli jsme na to. Bok po boku, pohodička, občas jsme něco prohodili, na 5. km se i zasmáli, když vedle nás kolegyně z JAR se podivovala nad naší dobrou náladou a neustálým komentováním okolí. Zeptala se, jak to máme v plánu jít, když jsem ji vysvětlil, že jdem na 2:37, natáhla krok…za chvilku však byla zpět v naší skupině. Bylo nás stále nějakých 10-15 kousků, já v čele, Ivča vedle, nebo za – i přes to, že Milan, kterej se vedle nás občas na kole objevil na cyklostezce podél trasy, asi dvakrát houkl, ať se schováme do balíku. “Co říkal?” Ptala se mě Ivča.. “Nevim, asi, že jdeme dobře..”. Nechtělo se mi schovávat – tempo se mi líbilo, vítr nijak zvlášť nevadil…navíc po zkušenostech z Kbelský desítky, kde jsem schytal asi tři flusance  od Petra Havelky, jsem fakt o podobné zážitky zájem neměl..
Dneska jsem ale zažil jinou srandu.. Cyklista. Zhruba na 18.km mě začal deptat borec, kterej se k nám přifařil, šlapal vedle svý asi svěřenkyně…a mlel. Tvl, jak rádio – ani na chvilku hubu nezavřel, hučel do ní…až mě v hlavě hučelo z něj. Dvakrát jsem se otočil a česky něco sprostýho zahalekal…což evidentně nepomohlo. Po 7mi km jsem fakt vytekl, skoro se zastavil a anglicky ho zjebal na tři doby. Kromě toho, že byl náhle klid…mě pochválil i zbytek skupinky a já byl spokojenej… S kauzou “Běchovice 2010″, kdy se Milan snažil jet blízkosti čelní skupinky běžkyň a občas na Ivanu něco halekl…se tohle fakt nedá srovnávat. (A když jsme u toho, fakt jsem rád, že ho to usměrnilo a dnes ho téměř nebylo vidět, ani slyšet ).
Jinak jak říkám – pohoda, klídek, srandičky…na půlmaratonu jsem zkontroloval čas – 1:17:28. “Máš zlato z MČR”, říkám Ivče v návaznosti na včerejší Pardubické M ČR v 1/2M a času vítězky 1:18:18. “Fajn, tak teď chci ještě stříbro”, znělo jasně..a jeli jsme dál. Na 25.km jsem sáhl do kapsy u trenek a vytáhl sváču – sójovej řez. Je to dobrý, levný…a skoro, jako lepivka. Jen Ivču to málem dostalo do kolen.. Prej: “Já myslela, že si děláš prdel, že chceš běžet na tohle…”  Ještě na 30.km jsem byl v poho…koukal do taháku a hlásil, že máme minutu náskok oproti plánu. Plánu, kterej počítal s výrazným zpomalením, přesněji druhou půlkou o mínu horší, než první.
To jsem ještě netušil, co se bude dít.. Už jsme byli na tom 10km okruhu, kterej jsem si probíhal včera, prolítli jsme 32.km a já cejtil, že nohy jdou do kytek. Ano, přesně to místo, kde maratonci odpadají, když nemají naběháno, ale kde jsem doufal, že to stále půjde. Na 33.km hnáty řekly dost a bylo po všem. Tedy pro mne – Ivču jsem v tom nechal samotnou a asi to pomohlo – dokázala věc nevídanou, tedy ještě zrychlit, když druhou půlku zmákla za 1:16:55. Její čas 2:34:23 je hóódně, hóódně hustej…a už teď jsem zvědavej, o kolik ho v srpnu na Olympiádě dokáže vylepšit. Miloš je vážně trenér jak má být..
Já se zbylými 9-ti km vyloženě protrápil (od Ivany na nich dostal přesně 9min), pata bolela jak fík (ono cejtil jsem každej krok už od startu, ale úspěšně ignoroval..) a na 36.km se chtěl schovat pod obrubník. To když už z dálky jsem slyšel to známé “rádio” – ano, můj “oblíbený” cyklista se svou svěřenkyní. Naštěstí mě při míjení asi nepoznal..prohnali se kolem mne a byli fuč .  Chvilku na to jsem musel dát první zastávku. Bohužel nikde v okolí nic zajímavýho, u čeho bych se mohl zastavit na prohlídku…ani žádnej pes, kterýho bych si prostě musel pohladit, tak alespoň zastávka ve křoví na malou. Další stopku jsem pak dal za cedulí 40.km – nohy tak nějak samy přeply na režim chůze a nedalo se s tím nic dělat. Tákže 100m pěšky, pak 400m pokus o běh a dalších 200m pěšo.. Zkrátka hnus… Zachránila mě až má známá jihoafrická kolegyně (samozřejmě s cyklistou po boku – asi je to v tom Holandsku normální), která mě doběhla kilák před cílem. Poslední zbytky sil jsem (fakt nevim kde) vyhrábl a šel do ní.. Zuby-nehty se jich držel…a nakonec do toho cíle taky doběhl.
Čas 2:43:23  -3:52/km (151, mx.162). Na rovinu – takhle jsem si po rok a půl dlouhé pauze návrat na maratonskou trať nepředstavoval..
V cíli čekala už celkem zmrzlá Ivča, samozřejmě, že štěstím celá zářila….a mne hodně štvalo, že jsem si ten doběh nemohl vychutnat a užít s ní. Cestou z cíle jsme pak promrzli až na kost..i když to byl jen ten “blbej kilák”.
Po závodě pak převlíkání u auta v podzemních garážích, sprcha žádná (to abyste viděli, jakej komfort mají olympionici )..a hop do tý naší pizzérky s výhledem na trať. Počkali jsme na Michala (3:02:50) a Miloše (3:42:53), nadlábli se, Ivča udělala první rozhovory do médií  a po doběhu posledního závodníka, kdy nám teprve pořadatelé otevřeli průjezd městem, hurá dom.

Cesta byla opět dlouhá, naštěstí ale veselá, čemuž dopomáhaly i lahve s šampusem, které kde se braly, tu se braly… Po jedné takové “nabíračce” kdesi na benzince uprostřed Německa jsme naskákali do Meďoura, Milan otočil klíčkem a hups..ono nic. Jen kolem budíků světýlek jak na matějský. Hledali jsme v manuálu, vyzkoušeli rady všelijakých “přítelů na telefonu”, třebas “Zkuste to roztlačit”, kdy jsme se táhli s tím dvoutunovým krámem na kopeček, pak zase z něj…bez úspěchu. Další z rad “Určo neroztlačujte, to je u dieselu k ničemu, zkuste pojistky..” také k úspěchu nevedla.. Snad jen Michalovi se malinko rozsvítilo, když byl téměř přizabit kapotou. Jinak marná snaha, všechny oživovací pokusy jsme po téměř hodině v brutální kose vzdali…zavolali ADAC, ať na to borci přijedou mrknout a zalezli do shopu na kafe. Ale jak vono to je.. “Bez peněz do hospody nelez..” a už se Michal vracel pro peněženku.. Za 2min byl zpátky: “Dělejte, jedem!” Nedalo mu to, otočil klíčkem…a motor se z ničeho nic roztočil.. Asi si musel dát pořádnou pauzu od těch alkoholových výparů, jinak si to vysvětlit nedovedu…
Zbytek cesty už tak nějak v poklidu, v půl druhý příjezd do F. Lázní, kde nás s dortem čekal uvítací výbor, rozloučili jsme se s Milošem a Michalem no a po druhý v posteli aj já..

Mission complete.

Běh 10,5km@40:55 (152, mx.173)   – 3:54/km

Táák, nový Ády jsou konečně tu…hnedka jsem je večer vzal vyvětrat na cyklo, poslední proběhnutí po sokolovským asfaltu. A jó, celkem se v nich dá Stupňovaná čtyřka, pátej kousek pak v tempu M, to znamená 3:44-3:33-3:24-3:18-3:43. Teď už jen vše sbalit, na nic nezapomenout a ráno  frčíme. I´m ready to go…

Neděle, 10:30 na Universal Sports. Watch us!

12.4.2012 18:30

Volno

Běh 2,2kmR – 2x6km (2km MK) – 2,2kmV

Fuj, to jsou šoky. Včera běh v -4°C, dneska +17°C – ideální chřipkový počasí.
Poslední tempovej trénink jsem si na dnešek naplánoval,  takže po práci hop na to. 21:36 (160, mx.167) 3:34-3:32-3:37-3:39-3:37-3:37, dvojka za 10:00 a zpět (křeče v břiše a k posrání nebylo daleko) 21:47 (162, mx.168) 3:41-3:36-3:37-3:38-3:38-3:37. Časy OK, kdyby takhle šlo posledních 12km i v neděli, vůůbec bych se nezlobil.

10.4.2012 17:20

Běh 10km@39:42 (149, mx.160)   – 3:58/km

V půl osmý ráno, ještě před koledovačkou, pohodová desítka po cyklostezce, v tom dva svižnější kiláky – 3:40, cestou zpět pak 3:39.
Velikonoce jsem snad poprvé v životě přežil střízlivej. Jako – byl to boj, bylo to utrpení..ale co bych pro ten maratonskej úspěch neudělal, že?

2kmR  -  Závod Velikonoční běh Fr. Lázně 3,8km@12:50 (158, mx.166)   – 3:23/km   –   3kmV

No né..rychleji to zkrátka nešlo. Chtěl jsem si s Pavlem trochu zazávodit, ale kilák před cílem udělal pacholek 10 rychlejších kroků…a bylo po závodě.
Tak snad příště..

Běh 27km@1:52:11 (149, mx.162)   – 4:09/km

Po tý zpackaný středě opět dva dny volna – fakt se mi nechtělo, únava šílená…a navíc ani nemám v čem, páč tréninkový boty vypadaj takhle…a nový připlujou z Anglie běhěm příštího týdne.

Na dnešek jsem byl domluvenej s Ivčou – v plánu 19km. Nazul jsem tedy závodky a byla to pohoda. Povídačka po cyklostezce a zmákli jsme to za 1:15:58 (4:00/km).

7.4.2012 10:00

Volno

Volno

Běh 2kmR (4:00/km) – 3x100m – 1000m – 2000m – 1000m

Die Katastrophe. Jinak to nazvat nelze. 1-2-3-2-1 jsem si naplánoval, ale celej den únava, která ani na dráze nezmizela.. Zkrátka to nešlo, trpěl jsem…a vůbec. 1 (3:20) – 2 (6:42) – 1 (3:22)  a dom. Tohle fakt nemělo cenu…

Běh do práce 7,5km@28:48 (151, mx.158)   – 3:50/km

Běh z práce 10km@40:40 (149, mx.164)   – 4:04/km

Dva dny volna (či spíš pajdání) přišly po půlmaratonu… Ona taková lehká nehoda nastala při nočním návratu z koncertu. Rozepisovat to raději nebudu , koleno ale nateklo a bolelo celkem dost..

Dnes už se dalo ohýbat, tak zase trochu proběhnutí – cestou z práce 5km po 3:41/km.

Volno

Volno

Závod: Hervis 1/2 maraton Praha 21,1km@1:16:50 (157, mx.167)   – 3:38/km

Jak jsem se včera rozhodl, tak dneska udělal. A udělal vážně dobře. Už od startu, kdy jsem jsem slovy “Týjo, dokonce i desetibojaři nás předbíhaj..” okomentoval okamžik, kdy se před nás na moment dostal Roman Šebrle, běžící 5km úsek štafety, to dneska byl vážně sranda závod, kterej jsem si fakt užil no a Ivča samozřejmě taky.  Jeho odpověď “Neboj, jen na chvilku..” se ukázala jako správná – po pár krocích jsme se  mu ztratili. Ono totiž tempo, který nám naordinoval Milan (3:42 – 3:45/km) se jaksi vůbec nedařilo plnit, ale že bychom letěli jak splašení, to taky ne. Uvolněně, s úsměvem přes celej ksicht, jsem celej závod táhl početnou grupu běžců, Ivča chvilku vedle mne, chvilku za mnou – podle větru…no prokecali a promávali jsme to skoro celý. Největší bobky jsme měli z Milana, páč jsme čekali, že až nás někde uvidí a koukne na čas, zřejmě nás zabije. Naštěstí tak neučinil a doufám, že ve stejný pohodě, v jaký jsme dnes doběhli, to bude i za 14 dní…

A Ivany soupeřky? Od startu se za nás zahákla Petra Kamínková, zřejmě ale když viděla tu pohodu ve který jdeme, na 10.km odpadla. Se slovy “Asi jsme ji vydeptali”  jsme se trochu škodolibě zasmáli a šlapali dál. Zhruba kolem 16.km se do našeho balíku zezadu přidala Petra Pastorová a po 17.km za to zkusila vzít a šla před nás. Tomu jsem se jen zasmál, protože mi bylo jasný, že dlouho nevydrží. Protivítr posledních 5km byl vážně brutální, o dost horší, než jsem včera očekával. Vydržela nějakých 500m a šla zpět. Definitivně jsme ji pak ztratili asi kilák a půl před cílem…
Ivča tedy 1. mezi Češkami (což jsme neplánovali a nečekali), díky času pod 1:17 i nějakou kačku navíc vyfásla (což jsme už vůbec neplánovali – tedy, já tak trochu, ale mému plánu, se kterým jsem ráno nastoupil do auta , tedy běžet po 3:40/km na čas 1:17:30 se oba dva vysmáli, že prej si ho mám strčit někam.. ).

Dnes to zkrátka byl půlmaraton s úsměvem..

(Kiláky 3:36 – 3:42 – 3:37 – 3:38 – 3:38 – 3:41 – 3:36 – 3:38 – 3:34 – 3:39 – 3:28 – 3:16 – 4:03 (opět blbě značeno – IAAF Gold Label..??!) - 3:34 – 3:44 – 3:44 – 3:45 – 3:40 – 3:43 – 3:38 – 3:32 + 19)

Běh 8,5km@34:34 (147, mx.168)   – 4:04/km

V 6 večer jsem vyrazil na cyklostezku, trochu se rozhejbat před 1/2M, celej den ale hlavně přemýšlel, jak zítra na to. Buď za to vemu, páč si myslim, že na čas okolo 1:13 naběháno mám, nebo to dám s Ivčou jako vodič..a testnem to před tím Rotterdamem.

Po důkladném prostudování předpovědi, kdy na posledních 5km je očekávanej protivítr jak kráva…a dnešním běhu (dva svižnější úseky jsem zkusil a zrovna dvakrát fresh se necítil – prostřední část 3:29 – 4:27 – 3:26 – 3:24) nakonec vyhrála druhá varianta. V tom větru bych určo tak mínu-dvě ztratil…a byl akorát tak naštvanej a zadřenej.

Volno

Běh do práce 10km@40:38 (138, mx.153)   – 4:04/km

Běh z práce 10km@40:57 (145, mx.161)  - 4:06/km

Ráno hrůza (a hlad – žádná síla), odpo děs (a celkem vedro). Přesto jsem si alespoň 8 svižnějších kiláků neodpustil – tempo 3:42/km. Poslední dva do kopce už lážo plážo.
Teď..jsem celkem country, lýtka se mi asi chystaj upadnout, no masakr

28.3.2012 7:00

28.3.2012 17:00

Běh do práce 4,3km@17:22 (140, mx.151)  - 4:02/km

Běh z práce 4kmR  -  3x100m  -  10x800m ø 2:34,5  (400m MK ø 2:23,4)  -  3x100m  -  2kmV

Na dnešek jsem si naordinoval osmistovky, přesněji Yassův test. No, celkem boj to byl – hlavně s větrem, na rovince u tunelu jsem dostával slušně nažrat… Při pátým kousku jsem naběhl do druhýho okruhu, proti větru pak zabral…a poslední dvoustovku musel doklusat, jak mě to odrovnalo. Trochu jsem pak zvolnil, páč hlavním cílem dnes bylo “hlavně to nějak odběhat”, což se tedy povedlo. Výsledek – k tomuhle mám ještě hooodně daleko .

27.3.2012 8:00

27.3.2012 16:30

Volno

Běh 1,2kmR – 20km@1:14:55 (159, mx.170  – 3:45/km)  – 1,2kmV

Plavání 1000m

Táák, dneska paráda. Když už tu cyklo mám tak hezky pomalovanou, hned jsem si ji vyzkoušel. Střídání 0,5km volně / 1km svižně…a dobrý. Nechápu, proč ty nohy takhle nemohly jít včera…

25.3.2012 18:00

2kmR (134) – závod Královská pětimíle 8 045m@27:48 (170, mx.174  – 3:27/km)  – 2kmV (121)   VÝSLEDKY

Nu, tak se zrovna dvakrát nezadařilo. Že si zřejmě doběhnu pro první flek bylo tak nějak jasný už před startem (Pavel na MČR v krosu, Kuba Coufal se nezúčastnil…a ani nikdo jinej, kdo by mě chtěl prohnat se neobjevil). Byl to tedy souboj s časem, kterej jsem prohrál. Chtěl jsem to mastit v tempu 3:20/km – na to jsem si celkem věřil, ale ouha. Tuhnul jsem víc, než slušně…a nakonec byl vůbec rád, že to doběhl. Možná jsem to neměl tolik prát hned od startu, ale když já se fakt cejtil…

3:04-3:19-3:23-3:30-3:30-3:35-3:43-3:41

23.3.2012 11:00

Jogging 8km

Dopo jsem vzal v práci dovču, popadl kolečko od Oldy + sprej a vydal se na cyklo. Od kláštera do Hlavna to mám po 500m označený už nějaký 2 roky, tak dnes ta druhá půlka. OK, přesná desítka je na světě…teď už ji jen co nejčastěji využívat..

Volno

Běh do práce 10km@36:31  (157, mx.166)  - 3:39/km

Běh z práce 3kmR (4:00/km)  -  8km@29:00 (159, mx.164  - 3:38/km) – 1km@4:45 – 1km@3:33  -  2kmV (5:30/km)

Dvě tempový desítky jsem si na dnešek vymyslel, to znamená 3:40-3:45/km…a řekněme, že jó, tak nějak s odřenýma ušima to i zmákl.

Ráno úpe v pohodě, teplota kolem nuly, do toho sluníčko – krásně se běželo.

Odpo už to bylo trochu horší, přeci jen to teplo mi moc dobře nedělá, navíc v batohu hadry z rána a docela mi vadil. Lítal na zádech a já ho ne a ne srovnat. Tempoval jsem tedy do 8.km, kde už jsem toho fakt měl plný kecky. Vložil jsem proto 1km meziklus a pak tam prdl ještě jeden svižnej. Nakonec i s tím klusem 37:18, to znamená 3:44/km, takže celkem OK.

Teď si dám dva dny voraz…a v sobotu na pětimíli se ukáže, jak na tom ty nohy vlastně jsou…

21.3.2012 7:20

21.3.2012 15:40

Běh do práce 4,3km@17:33 (137, mx.149)  – 4:05/km

Běh z práce 4kmR – 3x100m – 2x2000m – 400m – 3x2000m – 3x100m – 2kmV

Tak jsem si zase trochu zabojoval na dráze a opět tam nic ohromného nepředvedl. Ono vlastně ani nevím, proč mám pořád tendenci do toho bušit jako předloni, když jsem se připravoval na 2:30.  Oni ty kiláky po 3:20-3:23 momentálně bohatě stačí. Bohužel, došlo mi to až 200m před koncem 2. úseku, kdy jsem úpe ukázkově odpadl, resp. na začátku třetího, kterej jsem po 400m musel zabalit.

Protáhl jsem pak pauzu ze 3min na 4, také dost zvolnil a celkem v pohodě to nakonec odběhal. Zkrátka nesmim chtít moc…

20.3.2012 7:30

20.3.2012 16:05

Klus do práce 4,3km@19:10 (134, mx.147)  – 4:27/km

Klus z práce 4,3km@18:29 (135, mx.153)  – 4:18/km

Volno

Běh 22km@1:30:25 (166, mx.177)   – 4:07/km   -   jogging 7km   -   chůze 8km

Do maratonu zbývá necelý měsíc…a já mám formu jak bejk! Bohužel, bejk těsně po porážce. Jednu výhodu to ale má – horší už to být nemůže .

Předešlé dva dny se mi běhat vůbec nechtělo. I když venku krásný, teméř letní, počasí…a mohlo to být fajn, makal jsem raději na novém webu Sportu a říkal si, že alespoň budu odpočatej. V noci jsem se tam samozřejmě opět trochu zdržel, ale né dýl, než minulý týden (domů někdy po čtvrtý ráno).

V plánu opět dlouhej s Ivčou, stejné tempo i stejná trasa (jen o 2 km delší), jako minulou sobotu a docela jsem se těšil. V jednu jsme tedy vyrazili a já jen čuměl. Tep totiž vylítlej jak kráva, tempo taky o dost rychlejší, než před týdnem – jen jsem kroutil hlavou, v jaký je Ivana formě. Neříkal jsem ale nic – neběželo se mi špatně a alespoň budeme dřív doma. Tak jsme si to hezky šlapali, cesta tam samozřejmě proti větru, ale dobrý. Jakmile jsme se ale po 19.km v Chotíkově otočili, cejtil jsem, že jdu do kytek. Nohy najednou bez paliva, či spíš úplně bez motoru…a mně nezbývalo nic jinýho, než Ivče zamávat a cestu dom si protrápit sám. Z Kynšperka do Hlavna jsem ještě zkoušel indiána, tedy 450m chůze – 550m běh, leč bolelo to, nohy rozklepaný, křeče v lýtkách taky celkem slušný…v Hlavně jsem to stopl definitivně a dom už se jen dopotácel.

Fuj, byl to dneska hnus…

5km ø 4:06/km + 4:06-4:01-4:11-4:13-4:22-4:01-3:59-4:02-4:04-3:59-4:04-4:05-4:05-4:04-4:10-4:24-5:12  - 7:08-6:13-6:16-6:09-6:47-6:29-4:34  +  1hod chůze

17.3.2012 13:00

Volno

Volno